Dnes je úterý 01.12.2020  uživatel nepřihlášen  
Ondra Černý na mezinárodní scéně ...
28.10.20

Ondra Černý se podělil o zážitky z futsalové Ligy mistrů

Potřetí ve své kariéře dostal český mezinárodní rozhodčí Ondřej Černý příležitost řídit Final Four UEFA Champions League. V barcelonské hale Palau Blaugrana řídil semifinále mezi El Pozo Murcia a MFK Tjumeň. Ve finále, ve kterém triumfovala Barcelona, pak plnil úlohu třetího rozhodčího.

Kdy jste se o své nominaci na finále UEFA Futsal Champions League dozvěděl?

„Delegaci jsem dostal začátkem října, posílá se pokaždé čtrnáct dnů předem. Udělalo mi to velkou radost, protože nasazení do takového turnaje je snem každého futsalového rozhodčího. Navíc to bylo po dlouhé pauze, takže jsem na mezinárodní utkání o to víc těšil.“

Věděl jste dopředu, že budete řídit první semifinále?

„To jsem se dozvěděl dva dny předem. Nominaci na druhý hrací den jsme se pak dozvěděli v sobotu večer.“

Jaké pro vás semifinále bylo jako pro rozhodčího?

„Bylo to vyrovnané utkání, ale musím říct, že bylo velice slušné od obou týmů. My jsme za celý zápas odpískali asi jenom čtyři nebo pět faulů. Obě mužstva hrála, soustředila se na futsal a nestarala se o rozhodčí, z tohoto pohledu to bylo velice příjemné. Jediné minus bylo samozřejmě to, že v hale nebyli diváci. Jinak to byl zápas úplně v pohodě bez problémů.“

Bylo to třeba i tím, že se dlouho nehrálo, že to nebylo z této stránky tak vyhrocené?

„To nedokážu říct, spíš k tomu přistoupili všichni zodpovědně a soustředili se na hru. Nechtěli do toho vnášet nějaké postranní efekty.“

Druhé semifinále přineslo o to víc vzruchu a skončilo až penaltami.

„Ano, v druhém semifinále bylo hodně dramatických situací a za stavu 3:2 pro Barcelonu asi třináct vteřin před koncem pokutový kop, ze kterého přišlo vyrovnání na 3:3. Tam bylo hodně emocí, byl to takový opak našeho zápasu.“

Sledovali jste druhé semifinále v hale?

„Ne, my jsme do haly ani nesměli. Bylo to udělané tak, že se zápasy hrály dlouho po sobě, aby se týmy vůbec v hale nepotkaly. Dezinfikovala se hala, šatny, všechno. My jsme zůstali na hotelu a dívali jsme se na druhé utkání v televizi.“

Ve finále jste byl jako třetí rozhodčí u střídaček, měl jste tam hodně práce?

„Hlavně v prvním poločase tam bylo dost rušno. Byly to dva španělské týmy, které se velice dobře znají, někteří futsalisté z El Pozo Murcia hráli v Barceloně, nebo i naopak. Ono to je pro rozhodčího dost zrádné, protože se všichni tváří jako kamarádi, ale během zápasu si pak nic nedarují. Hlavně lavička Barcelony má takový styl, že se snaží na rozhodčí tlačit co nejvíc, kam až to jde. Rozhodčí pak udělili jejich trenérovi žlutou kartu a od té doby se situace uklidnila. Po přestávce přišla i karta na lavičku druhého týmu.“

Nové pravidlo pro udělování žlutých karet na lavičky se tedy osvědčilo?

„Stoprocentně, to je velice užitečná věc, nemusíte se s nikým bavit, ukážete kartu a je klid.“

Vítězství Barcelony se čekalo, ale neměli to zase tak jednoduché, souhlasíte?

„My jsme se o tom bavili s ostatními, Barcelona měla v semifinále i ve finále stejný scénář, vstřelili dvě branky, stáhli se a bránili. Bylo to pak zbytečně nervózní. Kdyby hráli dál a přidali další góly, bylo to pro ně jednodušší.“

Futsal se potýká jako každý jiný sport s velkými přestávkami, jak se udržujete ve formě vy?

„My máme předepsané tréninky od UEFA, ale i v nich je doporučené, že to nemáme přehánět, nepřetrénovat se a neoslabit tím svoji imunitu. Nejít do zbytečného extrému, spíš se udržovat ve fyzické i psychické pohodě.“

1. FUTSAL liga se zastavila, jaké to pro vás je, když máte odjet pískat taková utkání vlastně bez praxe?

„Já jsem měl z tohoto hlediska štěstí, protože u nás se odehrálo několik kol, odpískal jsem tři mistrovská utkání a dva přáteláky, nová pravidla jsem v praxi viděl. To kolegové z Itálie od března neodpískali jediný zápas. Proto jsme tam také byli o den dřív, abychom si všechno ujednotili, aby se stejné situace neposuzovaly jinak. Ověřili jsme si, že všechny změny pravidel vnímáme stejně.“

Všiml jsem si, že jste jednou v semifinále rozehrání autu otočil, takže to ani hráči neměli tak zažité?

„Jednou, oni to velice rychle rozehráli, nestačil jsem je na to upozornit. Nová pravidla neslouží k tomu, aby rozhodčí hráče nachytávali, není žádoucí, aby rozhodčí byl nad nimi. Má se hrát plynule, snažíme s hráči o těch věcech komunikovat. Jenže v tomhle případě to hráč položil a bleskurychle rozehrál, bylo to navíc před lavičkou soupeře, musel jsem to otočit, kdyby z toho padla branka, byl by to problém.“

Kam řadíte tento turnaj mezi svými zážitky z kariéry?

„Zážitek to byl, ale bylo to bez diváků. Když to srovnám se Zaragozou v roce 2018, kde byla skoro plná hala, nebo s Gruzií v roce 2013, kde bylo osm tisíc lidí, tak to bylo samozřejmě něco jiného, tam byla jiná atmosféra. V Barceloně to byla utkání za zavřenými dveřmi, nebyl to takový futsal se vším všudy, který máme všichni rádi.“

Dokázali jste si alespoň uvědomit, že ty zápasy sledují diváci na celém světě v televizi?

„Já to při zápase vůbec nevnímám, že je nějaký přenos. Bylo ale příjemné, když přišly po zápase různé zprávy od kamarádů, kteří na to koukali. Napsal mi třeba rozhodčí z Kolumbie, který s námi pískal na mistrovství světa, že to bylo super. To člověka potěší.“

Už jsme o tom mluvili, jak přísná opatření závěrečný turnaj doprovázela?

„Bylo to náročné, my jsme byli testování ještě před odletem, pak ještě dvakrát ve Španělsku. Jinak jsme byli pořád zavření na hotelu s jednou krátkou procházkou ve městě. Téměř všechno tam stejně bylo zavřené jako je to teď u nás, navíc člověk nechtěl samozřejmě zbytečně nic riskovat.“

Už víte, co vás bude čekat příště?

„Ještě ne, budou se hrát reprezentační play-off a pak začne novým systémem i Liga mistrů. Pevně doufám, že to nebyl v Barceloně můj letošní poslední zápas a že se futsal zase začne hrát.“

Ondřej Zlámal